Bezpečný život něco stojí a není samozřejmostí, vysvětlil generál Pavel dětem

Autor: Mira Třebická, komunikační manažerka náčelníka Generálního štábu Armády České republiky

Základní škola generálporučíka Františka Peřiny zažila dnes slavnostní dopoledne. Mezi její žáky a učitele zavítal náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel.

„Stejně jako pro vás je to sympatická příležitost strávit chvíle mimo třídu, tak i já mám obdobné pocity, když trávím čas mimo kancelář. Herec Miroslav Donutil ve svých vystoupeních říká – ptejte se mne, na co chcete, já vám, na co chci, odpovím. Jenže já nejsem herec, já jsem voják a tak to uděláme jinak. Ptejte se, na co chcete, a já vám, na co chcete, odpovím.“

Těmito slovy započal generál Pavel besedu s žáky šestých až osmých tříd. Před samotnými dotazy ale ještě shrnul fakta - k čemu vůbec Armáda České republiky slouží, proč ji máme a sdělil důvody, proč se státy sdružují do alincí. Jako příklad uvedl Jugoslávii, kdy se ze dne na den z civilizovaného a obdivovaného „ráje na zemi“ stalo bojiště. A musely zasáhnout společné síly, aby situaci vyřešily. „Bezpečný život něco stojí a není samozřejmostí. Je důležité mít nejen kvalitní a dobře připravenou armádu, ale i dobře připravené obyvatelstvo. A to se týká i vás. Proto jsem rád, že vláda projekt podobný kdysi známé „branné výchově“ ve školách schválila,“ řekl generál.

Po těchto slovech vypukla doslova smršť dotazů. Generál odpovídal na to, jak vypadá obyčejný den vojáka ve službě, proč šel do armády, co dělá ve své kanceláři, jestli byl někdy v zajetí, co dělají v armádě ženy, kdy měl na sobě poprvé uniformu, jestli bere nějakou výplatu a kolik to je, jaká má vyznamenání, jaké je minimální požadované vzdělání vojáka, jestli někoho zastřelil a kdyby se opakovala 2. světová válka, na čí stranu by se postavil. Žáci kladli i dotazy týkající se vojenského tajemství a velmi je zajímalo, a to nejenom chlapce, čím vším musí uchazeči o vstup do armády projít.

Generál Pavel se mezi žáky cítil dobře. V uvolněné atmosféře zavzpomínal na svá školní léta, na otce vojáka, na to, že poprvé měl na sobě uniformu, když mu ještě nebylo patnáct let, i na to, že své první parašutistické seskoky absolvoval už před svým patnáctým rokem, kdy souhlas k tomu museli dát jeho rodiče.

Základní škola generálporučíka Františka Peřiny vychovala Petru Pavlovi dva syny a dceru. Její žáci generálovi zatančili a žáci 4. B předvedli svou fyzickou zdatnost. Ředitelka školy Jarmila Pavlišová mu věnovala knihu Františka Fajtla "Generál nebe", která pojednává o životě československého stíhacího esa Františka Peřiny, a to s jeho vlastnoručním podpisem.