Bezmála tisíc letových hodin do unikátního projektu nového výškopisu České republiky

Autor: Pavel Lang

Na toto neobyčejné letové úsilí příslušníků 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely se nesmí zapomenout. Nejen kvůli tomu, že trvalo čtyři roky a nalétalo se při něm devět set sedmdesát pět letových hodin, ale především proto, že podstatně přispělo k tvorbě nového výškopisu České republiky. Profesionálové Armády České republiky tím napomohli vytvářet digitální model reliéfu ČR páté generace.

S nadsázkou řečeno, na samém začátku se „porcovala“ Česká republika. Jinými slovy, pracovníci Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, přesněji řečeno Zeměměřického úřadu, rozčlenili letcům jak ze štábu kbelské letecké základny, tak z 242. transportní a speciální letky, Českou republiku na tři takzvané skenovací části. „Jednalo o lokality nesoucí názvy Střed, Západ a Východ České republiky. V reálu to byly tři samostatné projekty, při nichž se provádělo letecké laserové skenování daného území. Po prvních testovacích letech, kdy se ověřovala funkčnost skeneru na palubě letounu L-410FG, jsme začali na povodí řeky Ohře,“ říká navigátor dopravního fotogrammetrického stroje s trupovým číslem 1525 kapitán Tomáš Mezera a upřesňuje, že skenování každého územního bloku trvalo přes rok. Jako poslední v pořadí skenovalo „efgéčko“ Moravu.

Pro lepší představu je nezbytné uvést, že každá zájmová lokalita (Střed, Západ, Východ) byla rozdělena přibližně na sto obdélníků neboli sto pracovních zón. I prostý matematik si dá tedy dohromady celkovou „porci“ letců z „dvěstěčtyřicetdvojky“, což je tři sta zájmových prostorů. Mimochodem, co jeden obdélník, to jeden letový úkol.

Letové nasazení při leteckém laserovém skenování jednotlivých obdélníků lze s nadsázkou přirovnat k práci traktoristy, který má za úkol zorat pole. „Šířka jednotlivých obdélníků byla převážně deset kilometrů a jeho délka se pohybovala od patnácti do šedesáti kilometrů,“ upřesňuje navigátor letounu L-410FG nadporučík Milan Illek a popisuje trajektorii letu: „Vlastní skenování se provádělo dvěma způsoby, a to v závislosti na vzrůstu vegetace. Když byla vzrostlá skenovalo se z výšky 1 200 metrů nad střední rovinou terénu. V ostatních případech se skenování uskutečňovalo z výšky 1 400 metrů.“

Další zajímavostí je i samotné působení letounu v daném obdélníku. „Let se prováděl po takzvaných páscích, zpravidla ze západu na východ a zpět. Vzdálenost mezi nimi byla přibližně sedm set padesát metrů. Když se skenovalo z 1 200 metrů, tak jsme dělali čtrnáct skenovacích průletů neboli již uvedených pásků. Při výšce 1 400 metrů se jejich počet snížil na dvanáct,“ konstatuje kapitán Mezera a zdůrazňuje, že jakákoliv jiná profesní iniciativa posádky nepřipadala ani v nejmenším v úvahu. Letělo se přesně podle zadání. Kbelští letci byli těmi pomyslnými dělníky vzduchu, kteří striktně plnili první až třístý letový úkol.

Více informací o leteckém laserovém skenování České republiky dvoumotorovým turbovrtulovým speciálním letounem L-410FG si můžete přečíst v lednovém čísle resortního časopisu A report