Bez dělostřelců se armáda neobejde ani dnes

Autor: Mirek Šindelář

O důležitosti dělostřelectva, které už od dob vynálezu střelného prachu podporovalo bojující pěšáky, není důvod pochybovat. V české armádě měl tento druh vojska vždy svou váhu.

Na tradice dělostřelců, jejichž mohutná podpora dokázala přispět k vítězství v nejedné bitvě, navazují i současníci. O názory, jak jsou na tom dělostřelci dnes, jak vnímají svou roli v současné Armádě České republiky a o další dělostřelecké problematice se podělil náčelník dělostřelectva plukovník Ivan Mráz.

Připomněl, že dělostřelectvo je - v souladu s Bílou knihou o obraně - dalším druhem vojska, kde se předpokládá udržení jeho schopností. Dokonce je možná i spolupráce při realizaci již existujících projektů českého a slovenského obranného průmyslu.
Přiznal, že současné materiální a technické vybavení dělostřelectva svou kvalitou neodpovídá požadavkům na naplňování vojensko-politických ambicí České republiky. Z důvodů ekonomických byl například pozastaven projekt nákupu děla ráže 155 mm.
„Dělostřelectvo, po mnoha redislokacích a redukcích dnes tvoří vlastně jen jeden hlavní útvar, a tím je 13. dělostřelecký pluk v Jincích. Mohu k nám ještě počítat minometné baterie, které působí ve vševojskových útvarech, ale víc nás bohužel není,“ řekl plukovník Mráz a pokračoval, že bylo nejspíš chybou rozhodnutí, kterým jsme se zbavili velmi účinné zbraně - 122mm raketometů. „Vždyť všechny ostatní armády kolem nás jimi disponují a věřte, že mi zrovna nedávno nebylo nejlépe, když jsem jednomu z dělostřelců v Africe tuto skutečnost přiznával. Oni si je pořizují a i ostatní státy si uvědomují přednosti této zbraně,“ povzdechl si.

Uvedl, že v současné době má česká armáda dva oddíly 152mm samohybných kanónových houfnic DANA, které lze modulárně podle požadavků velitelů začleňovat do úkolových uskupení. Kromě palebné síly mají čeští dělostřelci ve své režii, dalo by se říci, i další potenciál, kterým jsou sebevědomí odborníci.

Mnozí z nich prošli nejen řadou zahraničních cvičení, ale nasbírali velmi cenné zkušenosti i v zahraničních misích, kde většinou sloužili jako dělostřelečtí pozorovatelé, tedy návodčí. Poměrně novou jednotku v jineckém útvaru tvoří dělostřelečtí pozorovatelé, kteří ke své práci využívají padáky. Proto musejí absolvovat pravidelný výcvik ve výsadkové přípravě, a ve většině případů se na místo určení v případě bojové činnosti dostávají ze vzduchu, tedy výsadkem.

Plukovník Ivan Mráz míní, že se situace v dělostřelectvu AČR stabilizovala. Jednotky českých dělostřelců získávají uznání a roste jejich prestiž i při pravidelných velkých cvičeních. „Máme stabilizované schopnosti a dále je rozvíjíme,“ konstatoval.

Je přesvědčen, že právě úspěchy na každoročním mezinárodním cvičení ve Spolkové republice Německo dokázaly dělostřelcům pozvednout sebevědomí. Pochvala od amerického generála řídícího cvičení mnohé potěšila. Navíc ani on neskládá ruce do klína a neustále navrhuje se svými lidmi řešení k tomu, aby české dělostřelectvo splnilo závazky vůči partnerům v NATO.

„Požadavek vedení Severoatlantické aliance na schopnost dělostřelectva vést palebnou podporu až do vzdálenosti 40 kilometrů není při použití současného zbraňového systému 152 mm samohybných kanónových houfnic vz.77 DANA a munice s dostřelem 20 km, realizovatelný,“ upozornil plukovník Mráz a dodal, že řešení tohoto handicapu existují.

V současné době se připravuje Koncepce výstavby AČR, která stanoví priority výstavby a rozvoje jednotlivých součástí a specifikuje úkoly druhů vojsk a služeb. Jedna z jejich částí se bude zabývat i budoucností dělostřelectva.