Armády se mění. Dnes může o budoucnosti konfliktu rozhodnout i desátník

Autor: Olga Haladová

„Klíčovou úlohu v současných armádách už nehrají jen generálové, ale také poddůstojníci a praporčíci. Právě oni jsou těmi, kteří v asymetrických konfliktech musejí reagovat na nenadálé výzvy a řešit je,“ říká Luděk Kolesa, hlavní praporčík Spojeneckého velitelství NATO pro transformaci.

Staráte se o vzdělávání poddůstojníků a praporčíků v jednotlivých zemích, připravujete mezinárodní kurzy, sympozia a semináře. Proč je vzdělávání právě těchto nejnižších vojenských hodností tak důležité?

Protože dnes se bojuje úplně jinak. Zatímco dřív proti sobě stála veliká uskupení znepřátelených armád, kde měli absolutní rozhodovací moc generálové, dnes jsou to právě velitelé družstev, kteří musejí reagovat na nenadálé situace a řešit je okamžitě a na místě. Jedenadvacáté století je stoletím asymetrických konfliktů. Do bojů jsou nasazovány malé jednotky, není jasně vymezená frontová linie a zázemí, nepřítel je často k nerozeznání od civilního obyvatelstva.

Voják dnes nepotřebuje jen dobře střílet. Musí v prvé řadě umět působit v jakémkoliv prostředí, kde se konflikt odehrává. Tedy – znát kulturní a náboženská specifika, umět citlivě komunikovat s místními obyvateli, a být jimi vnímán jako ochrana a pomoc, ne jako okupační síla. Proto je třeba je vzdělávat.

Pořád ale moc nerozumím tomu, proč jsou právě poddůstojníci těmi klíčovými hráči…

Je to také díky médiím, jejichž role se výrazně změnila. Zatímco dřív mohli novináři zpovídat jen vysoké důstojníky, dnes mají přístup přímo do centra dění a už je dávno nezajímá jen názor velitele nebo tiskového mluvčího – chtějí se ptát přímých účastníků bojů, tedy vojáků na nejnižších funkcích. Vžil se pro ně termín „strategický desátník“. Právě díky médiím totiž může mít několik slov nebo čin takového desátníka strategický dopad na celou operaci a teoreticky může vést třeba až ke stažení jednotek.

Odborně řídíte kurzy pro poddůstojníky a praporčíky zaměřené na leadership v mezinárodním prostředí, které se konají ve Švýcarsku. Také díky vám NATO tyto kurzy akreditovalo. Jak se liší přístup k vedení lidí v jednotlivých členských státech Aliance?

Stát od státu je situace jiná. Někde je poddůstojníkům a praporčíkům dávána zodpovědnost a důvěra, jinde jen poslouchají a plní rozkazy – takzvaně „drží ústa a krok“. Pro nás, v mezinárodním prostředí, je pak samozřejmě největší výzvou překonat tyto zažité modely z domova, kdy je voják přesvědčen, že „v mých ozbrojených silách to chodí tak, a to je ta jediná správná cesta…“. V našich kurzech se snažíme každému otevřít oči, aby jednak poznal sám sebe, své silné a slabé stránky, a aby si uvědomil, že to, na co je zvyklý ze své armády, nemusí být – a často také není – ta jediná možná či správná cesta.

Jak by tedy podle vašeho modelu měl vypadat správný poddůstojník?

Měl by to být člověk otevřený novým myšlenkám, poznatkům, který je zvyklý na sobě pracovat a sebevzdělávat se – ať už jde o jazykovou vybavenost či cokoliv jiného. Rozhodně by to neměl být zatvrzelý jedinec, který je přesvědčený o své pravdě a odmítá vyslechnout názor kohokoliv jiného.

NATO má dnes osmadvacet členů, a i přesto, že ne všichni mají ozbrojené síly či poddůstojnický a praporčický sbor, znamená to pořád desítky různých pohledů. Upřímně si nedovedu představit, jak se v takovém množství dá dojít k jednomu správnému řešení…

Není to o nalézání jediné správné odpovědi. Důležité je uvědomit si, že právě díky tomu, že pocházíme z různých kulturních prostředí, nejsme všichni stejní – a také pochopit, že tyto odlišnosti nás nemusejí jen rozdělovat, ale naopak spojovat a posilovat.

Jak už jsem řekl, neexistuje jen jediná správná cesta. Jsou i jiné přístupy, a možná lepší než ty, které známe z domova. Důležité je jim naslouchat. Nejde o to mít řešení na sto procent správné, ale nemít takové, které je z osmdesáti procent špatné. Pokud to vojáci v našich kurzech pochopí, pomůže jim to v práci v mezinárodním prostředí – ať už jde o nasazení v operacích či ve velitelských strukturách. A v neposlední řadě to posílí i samotnou Alianci.

V úvodu jste řekl, že v dnešních konfliktech už klíčovou roli nehrají jen generálové. Jak se s touto skutečností vojáci s nejvyššími armádními hodnostmi smiřují?

Nemyslel jsem tím, že například generálové už nejsou potřeba. Jde spíš o to, že v profesionálních ozbrojených silách si všichni musíme zvykat na jiný typ vztahu se svými vojáky. Už to není jen o nadřízených a podřízených, jako v dobách vojenské základní služby, ale o partnerství a vzájemném respektu. A to vyžaduje změnu myšlení na obou stranách. Mnozí toho nejsou schopni a dokážou tím hodně uškodit. Ti musejí odejít.

Složitá ekonomická situace má a bude mít dopad nejen na českou armádu. Jak finanční krizi řeší NATO?

Krize se nevyhnula ani Alianci. Členské státy nechtějí finančně přispívat do rozpočtu NATO tolik jako doposud, potřebují peníze doma. Sotva se národy shodly na nové velitelské struktuře, a ta začala fungovat, je jasné, že kvůli ekonomické krizi dojde v nejbližší době k dalším změnám. Ty by se měly dotknout nejen vojenské velitelské struktury, ale i samotného velitelství NATO v Bruselu. V každém případě se bude snižovat personál o několik tisíc a přemýšlí se také o počtech jednotlivých velitelství a vztazích mezi nimi. Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen už předložil dvě varianty, jak by – co se týče počtů a priorit – měla nová struktura vypadat, a my teď čekáme, jak se státy rozhodnou.

Dalším dopadem ekonomické situace, který se chodu Aliance přímo dotýká, je fakt, že členské státy neobsazují místa v mezinárodních strukturách a tato rozhodnutí odkládají na příští rok nebo ještě déle. Obáváme se toho, že obsazenost například na našem velitelství může do září poklesnout až o dvacet procent, což by fakticky ovlivnilo výsledky naší práce a zpomalilo ji. Do budoucna by to také mohlo znamenat, že bychom museli právě kvůli nedostatku lidí opustit některé naplánované projekty.

V souvislosti s úsporami v resortu obrany se hovoří o pětiprocentním snížení platů a zkrácení příspěvku na bydlení vojákům z povolání. Co si o tom myslíte?

Co se týče finančního ohodnocení vojáků, v některých členských zemích došlo ke snížení již počátkem tohoto roku, někde o pár měsíců později. A další to nevyhnutelně čeká. Mně osobně by vadilo, kdyby se škrty dělaly plošně, bez rozmyslu, bez pokusu zefektivnit výdaje a úspory najít jinde než na platech vojáků.

• Bývalý hlavní praporčík AČR Luděk Kolesa (http://www.act.nato.int/biography.asp?itemid=2384) působí už čtvrtým rokem na Spojeneckém velitelství NATO pro transformaci (Allied Command Transformation, ACT, http://www.act.nato.int/) v americkém Norfolku. Kromě jiného má na starosti rozvoj poddůstojnického a praporčického sboru v členských i nečlenských státech Aliance.

Foto: archiv Luďka Kolesy