„Útěcha – podpora – povzbuzení“

Autor: majorka Jolana Fedorková

Smrt zastaví naše životy a zarmoutí ty, které jsme milovali. Jejich mysl bývá zahlcena otázkami a pochybami, nedůvěrou i nevírou, nervozitou a agresí.

Hledají východisko i viníky. V těchto situacích, které se postupně vkrádají také do životů vojenských profesionálů, jež plní úkoly nejen v zahraničních operacích, ale rovněž u mateřských útvarů, nás provází psychologická i duchovní služba Armády České republiky. Svou přítomností, poskytnutím odborné pomoci, podpory a vysvětleními, pomáhají blízkým vojákům i občanům České republiky překonat náročné hledání „neživota“ a ztrát.

Psychologická služba AČR patří mezi takzvané „malopočetné“ vojenské odbornosti a má své opodstatnění již od svého vzniku v roce 2000. Vojenští profesionálové – psychologové z útvarů a zařízení AČR jsou k dispozici prakticky kdykoliv a vyjíždějí do míst, kde je vyžádána jejich pomoc.

V srpnu roku 2010 vyslala AČR své vojenské psychology na pomoc lidem postiženými povodněmi na Liberecku. V květnu i červnu 2011 docházeli k rodinám vojáků, kteří byli ve vozidle, jež najelo na nástražné výbušné zařízení v afghánské provincii Wardak. Ve středu 6. července 2011 odjížděl psycholog z velitelství 7. mechanizované brigády kapitán Ladislav Kabát k příbuzným těžce zraněného rotmistra A.W.

V srpnu tohoto roku budou nasazeny do afghánských provincií Lógar a Paktika další dvě vojenské psycholožky. Jedna z nich, kapitánka Markéta Kaštánková z 14. brigády logistické podpory odjíždí na svou zahraniční misi již potřetí. Tentokrát s příslušníky 7. vrtulníkové jednotky ÚU AČR ISAF. V roce 2009 byla psycholožkou provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru, v roce 2007 působila v Kosovu.

Kapitánka Kaštánková byla mezi psychology, nasazenými při povodních v roce 2010 a dokáže po více než dvaceti letech v AČR posoudit aktuální pozici psychologa v zahraniční operaci a na domácí půdě. I v rozdílných druzích služby nachází společné atributy: „Účinná pomoc při mimořádných událostech je ta, která je dobře řízená. Vojenští psychologové byli v rámci povodňové pomoci začleněni do psychosociálních intervenčních týmů společně s dalšími pracovníky integrovaného záchranného systému a neziskových organizací ke krizové intervenci. V terénu poskytovali psychologickou, praktickou pomoc a informace. Vyslechli mnoho smutných a hlubokých příběhů, viděli bezmoc, únavu a vyčerpání. Jejich hlavním posláním bylo lidem naslouchat, utěšovat je a podporovat jejich vlastní kompetence k zvládnutí situace. Pro pomoc lidem v tíživé životní situaci ať už při povodních nebo i pro příbuzné vojáků padlých či zraněných v zahraničních operacích platí, že potřebují o události opakovaně mluvit, porozumět jí. Potřebují, aby jim někdo naslouchal, aby uznal jejich prožitky a význam události. Poskytl jim ochranu, péči, povzbuzení, útěchu a ujištění.“

Kapitánka Kaštánková vysvětluje i důvody začlenění vojenských psychologů do zahraničních operací: „Prioritou je mobilizace především duševních sil a práce s člověkem v krizi, protože účast v zahraniční operaci je náročnou životní situací nejen pro vojenského profesionála, ale také pro jeho nejbližší. Voják je na misi připravován a vycvičen, rodina nikoliv. Je zcela běžné, že dochází k nedorozuměním, konfliktům či krizím, které se na dálku obtížněji řeší. Příslušník zahraniční mise je navíc vystaven dalším negativním faktorům, mezi které patří bezprostřední ohrožení života, ztráta soukromí, omezený prostor, odloučení, limitovaná komunikace s rodinou, sociální frustrace – takzvaná „ponorka“, které psychiku vojáka ovlivňují. Krize mají pevné místo v životě vojáka stejně jako chřipková epidemie nebo reorganizace a reformy v AČR. Krize představuje jednu z nejčastějších příčin vyhledání psychologické péče. Čím oslabenější je organizmus (somaticky či psychicky), tím menší podnět může vyvolat krizi a o ty, v podmínkách zahraniční operace, není nouze. Práce psychologa zahrnuje podporu, vedení, naslouchání, ujištění a praktickou pomoc, zejména při mimořádných událostech, které byly zmíněny již v úvodu. Psycholog se v podmínkách zahraniční operace podílí na celé řadě aktivit zaměřených na zvyšování skupinové soudržnosti. Tyto činnosti zahrnují modelové situace zaměřené na důvěru ve skupině, sdílení společného cíle, spolupráci a motivaci skupiny, rovněž na otevřenost k vlastním chybám a jiné.“

„Lékař může pomoci s nespavostí nebo tělesnými obtížemi, psycholog pomáhá porozumět tomu, co prožíváme. Duchovní s námi může mluvit o otázkách smyslu a naděje,“ dodává na závěr kapitánka Kaštánková.

• Na systemizovaných místech vojenských psychologů je zařazeno při útvarech a zařízeních AČR celkem 21 vojenských psychologů, 13 mužů a 8 žen.
• Vojenská psycholožka 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce kapitánka Zdeňka Košvancová a psycholog 74. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic poručík Jiří František Průža byli v říjnu 2010 oceněni náčelníkem Generálního štábu AČR „Čestným odznakem AČR za zásluhy III. stupně" za výtečné plnění úkolů a osobní nasazení při odstraňování následků povodní.