„Tygři“ zvládli tankování za letu na výbornou

Autor: kapitánka Denisa Smitalová, major Jaroslav Tomaňa

Týdenní výcvik v tankování za letu ve švédském Ronneby se pomalu chýlí ke konci. Dobře provedené lety pod vedením švédského instruktora ve dvoumístné verzi letounu JAS 39D Gripen byly dobrým předpokladem pro zvládnutí samostatných letů, které piloty čekaly následující dny.

Středa 29. února se dozajista zapíše nejen do historie čáslavského letiště, ale i českého vojenského letectva. Dva čáslavští piloti ten den absolvovali samostatné tankování za letu na jednomístné verzi nadzvukového stroje JAS 39C. Každému z nich se během samostatných výcvikových letů podařilo několikrát úspěšně spojit s tankerem C-130 Hercules.

“Tankování za letu rozhodně patří mezi složitější úkoly. Obzvláště v počáteční fázi výcviku, kdy pilot prochází teorií a školením bez jakékoli letové praxe. Během teorie jsou promítána videa, která byla natočena při již absolvovaných výcvicích a mohu říci, že některé záznamy v případech, v nichž pilot nereaguje na danou situaci správným způsobem, vypadají opravdu hrozivě,“ popisuje major Tomaňa.

Že to není úkol jednoduchý, dokládá i popis vlastního provedení tankování. V konečné fázi spojení musí pilot vést letoun tak, aby se sbližoval s tankovacím košem rychlostí asi 5 km/h, což se dá přirovnat k rychlosti chůze. Pokud se spojení povede, je hrana koše asi 30 cm od překrytu kabiny. Ve vzduchu, kde se „malá vzdálenost“ běžně počítá v řádech několika desítek metrů, je to opravdu velmi blízko.

Ve snaze provést dobré spojení pilot opravuje svoji polohu vůči letounu v rozmezí 20 cm a přitom nesmí přenést pozornost na tankovací koš, ale upravuje svoji polohu na základě vizuálních referencí při pozorování tankeru.

Pilot se s tankovacím košem sbližuje tak, že se koš přibližuje k překrytu kabiny a člověk má pocit, že koš do kabiny musí narazit. Avšak jak se koš přibližuje, proud vzduchu, který obtéká letoun, vychýlí koš do pozice, která odpovídá kontaktu tankovací hubice s košem a při "troše štěstí" dojde ke správnému spojení.

"Major Jaroslav Tomaňa a kapitán Petr Dřevácký mají můj obdiv. I když jsem o jejich úspěchu nepochyboval, byla to velká výzva a jsem rád, že vše dopadlo tak, jak jsme si všichni společně přáli. S mírnou nadsázkou můžeme konstatovat: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti," dodává velitel základny plukovník Petr Lanči.