35 metrů pod hladinou a nulová viditelnost. Armádní potápěči cvičí na Opavsku

Autor: kapitánka Zuzana Králová – Tisková a informační důstojnice 15. ženijního pluku Bechyně

Vyzdvižení a přesun břemene nebo montáž konstrukcí pod hladinou. To vše nacvičují potápěči 15. ženijního pluku z Bechyně. V krásném prostředí zatopeného břidlicového lomu kousek od obce Svobodné Heřmanice na Opavsku se necelá dvacítka armádních specialistů dva týdny připravuje na situace, kdy by byla potřeba jejich pomoc.

„Hlavní rozdíl mezi vojenským a hasičským či policejním potápěčem je v samotném zaměření. Naším úkolem je převážně ženijní činnost: V boji bychom kontrolovali vodní hráze nebo stavby, jestli nejsou podminované nebo naopak bychom měli za úkol tyto objekty zničit pomocí min a jiných výbušných zařízení. Naopak hlavní funkcí policejních a hasičských jednotek je záchrana či pátrání po osobách,“ upřesňuje roli vojenských potápěčů nadrotmistr Karel Háječek.

Každá chyba může znamenat poškození zdraví

Úkolem potápěčů je jít pod vodu, splnit úkol bez ztráty materiálu nebo poškození zdraví. Rozmanitost výcviku je v zadání úkolu, povětrnostních podmínkách, viditelnosti a v lidech, kteří spolu musejí spolupracovat. Potápěči se během výcviku pohybují v hloubce okolo 35 metrů, což je pro srovnání výška dvanáctipatrového panelového domu. Na dně na ně působí tlak čtyř atmosfér, tedy čtyřikrát vyšší než na hladině a musí pracovat při umělém osvětlení. „Kvůli špatné viditelnosti je vždy důležité i správné předávání signálů mezi potápěči,“ zdůrazňuje Háječek.

Během výcviku ti zkušenější předávají znalosti těm méně zkušeným. Podle řídícího potápěčských prací a zároveň potápěče cvičitele rotného Lubomíra Šimka je potápění vysoce riziková a náročná činnost, kdy mírné opomenutí znamená poškození zdraví a v horším případě ohrožení života.

Nejhorším možným scénářem je nehoda potápěče ve větší hloubce. Právě proto ženisté nacvičují i záchranu a transport zraněného do dekompresní komory DK HAUX.

„Toto zařízení slouží k léčbě a zmírnění následků nehod pod vodou, dekompresní nemoci, když se potápěč musí z nějakého důvodu rychle vynořit. Kromě ženistů se proto tohoto výcviku účastní také zdravotnický personál, který dohlíží na zdravotní stav potápěčů při akci,“ dodává Šimek.

Každý rok zkouší potápěči z Bechyně a Olomouce nové metody, postupy a vybavení. „Materiál se musí pravidelně udržovat, aby nic pod vodou neselhalo. Pokud se ale něco nečekaného stane, musí každý vědět, co má dělat,“ uzavírá Šimek.