Od Dunkerque po Duklu je k vidění v Dejvicích

Autor: Mira Třebická, komunikační manažerka náčelníka Generálního štábu Armády České republiky

Váleční veteráni, náčelník Generálního štábu AČR, příslušníci Armády České republiky společně s hosty a ostatními návštěvníky se dnes setkali před budovou Generálního štábu AČR, aby společně zavzpomínali na dobu před 67 lety, kdy naši vojáci bojovali a umírali u Dunkerque i na Dukle.

Vernisáž výstavy, která zůstane před Generálním štábem AČR nainstalovaná až do 10. listopadu 2011, zahájil náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Vlastimil Picek. Mimo jiné řekl: „Československá účast v druhé světové válce bývá v současné době často podceňována. Děje se tak s odkazem na přijetí Mnichovské dohody naší vládou, obsazení českých zemí v březnu 1939, údajně malou angažovaností obyvatelstva v odboji srovnávanou s jinými zeměmi a v neposlední řadě také s odkazem na absolutní počty vojáků, které mohla československá exilová vláda nabídnout Spojencům v boji proti společnému nepříteli.“

Poté s autory výstavy Ivo Pejčochem a Jiřím Plachým z Vojenského historického ústavu pozvali všechny přihlížející k prohlídce expozice s odborným výkladem.

 Výstava zachycuje období od počátku října roku 1944, kdy na východě bojovalo něco okolo 16 tisíc vojáků 1. československého armádního sboru v SSSR, ve Francii se pak ve stejné době na frontu přesouvala Československá samostatná obrněná brigáda v počtu čtyř a půl tisíce vojáků, což představovalo více než polovinu tehdejšího početního stavu čs. armády na Západě. Mnozí bojovali ve válce již pátým rokem, prošli řadu zemí, sloužili na třech kontinentech, někteří měli za sebou nacistické nebo sovětské žaláře. Okupanti se doma tvrdě mstili na jejich rodinách.

Nemůžeme-li dnes hovořit o desítkách hrdinských bitev, které naše armáda během války svedla, můžeme s plnou zodpovědností a hrdostí mluvit o tisících hrdinech, kteří v ní sloužili. Ne snad o slavných vojevůdcích, ale o obyčejných lidech, kteří dokázali za cenu nesmírných obětí splnit svou občanskou povinnost.

A to rozhodně není málo. Každý z nich si zaslouží i po letech úctu a obdiv. Osudy každého z nich by vydaly na knihu. To se dosud nestalo. Alespoň malou splátkou je tato výstava.

Foto. Jana Deckerová