Karlovy Vary
Karlovy Vary, jak už název napovídá, vděčí za svůj vznik císaři Karlu IV. Ten je podle oblíbené pověsti nechal v polovině 14. století vystavět po objevení horkého pramene se zázračnou léčivou mocí.
Lázeňského i stavebního rozvoje ale doznalo město v povodí řek Ohře a Teplá až ve století šestnáctém. Město díky světovému renomé lázní prosperovalo. Blahobyt však netrval dlouho. Dvě živelné pohromy v podobě požáru a povodně otřásly do té doby čilým turistickým ruchem. Další ránou byla pro Karlovy Vary Třicetiletá válka, která přinesla do města bídu a hlad a na dlouhou dobu pozastavila slibný hospodářský rozvoj. V období, kdy se tu lázeňství moc nedařilo, vznikla tradiční karlovarská řemesla jako cínařství, puškařství, jehlářství a nožířství.
Svou renesanci zažilo karlovarské lázeňství opět až v 17. století, kdy do světově proslulých lázní začali přijíždět bohatí šlechtici ze Saska, Polska a carského Ruska. Nejváženějším návštěvníkem začátku 18. století byl bezpochyby car Petr Veliký, který navštívil Karlovy Vary dokonce dvakrát.
18. století bylo pro město obdobím hojnosti. Díky přízni monarchie a návštěvám bohatých mecenášů se začaly Karlovy Vary rychle rozrůstat. Z tohoto období pochází jedna z nejvýznamnějších církevních památek - barokní chrám sv. Maří Magdaleny (1736).
Sláva Karlových Varů byla čím dál tím větší. Proto je konec 18. a začátek 19. století charakteristický především pro zahraniční klientelu. Karlovy Vary se staly významným kulturním a společenským městem. Navštívili je např. Goethe, Schiller, Beethoven, Chopin, Paganini a mnoho dalších významných osobností té doby.
Až 19. století dalo Karlovým Varům jejich současnou podobu. Vznikla většina lázeňských i církevních staveb. 19. století nesoucí se v duchu průmyslové revoluce přineslo do Karlových Varů železnici. Ta společně s velkými úspěchy v léčbě cukrovky zabezpečila městu ještě větší návštěvnost. Za léčením i na různá vědecká, kulturní, společenská i politická shromáždění přijížděli hosté zvučných jmen: Gogol, Lizst, Freud, Barrande, Fontane, Dvořák, Marx, Brahms, a mnoho dalších.
Těsně před 1. světovou válkou byly Karlovy Vary na vrcholu. Léčilo se tu více jak 70 tisíc pacientů. Válečný konflikt výrazně zasáhl lázeňský rozvoj. Po válce už nikdy Karlovy Vary nedosáhly takové návštěvnosti jako před ní.
Po první světové válce následovaly další hospodářské pohromy jako světová krize, 2. světová válka, normalizace. Není tedy divu, že se lázeňský život v Karlových Varech téměř zastavil.
Po sametové revoluci (1989) začaly karlovarské lázně oprašovat svou světovou proslulost. Lázeňská léčba byla obohacena o moderní procedury, hotely i významné architektonické budovy byly zrekonstruovány a do Karlových Varů opět začali proudit lidé z celého světa.
I v 21. století mohou Karlovy Vary vděčit za svůj věhlas především svému přírodnímu bohatství – termálním pramenům, které 650 let přináší lidem zdraví.
Lázeňský dům Sadový Pramen
Vojenská lázeňská léčebna - lázeňský dům Sadový Pramen se nachází v centru lázeňského území Karlových Varů, 3 min. od Mlýnské kolonády a vedle Sadové kolonády. Jedná se o historickou třípatrovou budovu, sousedící z jedné strany s parkem Dvořákovy sady. Další dvě strany jsou situovány do ulice, přední strana budovy k řece Teplá. V letních měsících je zde možnost příjemného posezení ve vnitřním dvoře budovy.
Unikátní budova z roku 1855 má bohatou historii a byla prvním komplexním lázeňským zařízením Karlových Varů. K významným prvkům dokladujícím historii lázeňského domu patří obraz českého malíře Viléma Kandlera z roku 1848 „Objevení pramenů“, který je umístěný v jídelně. V prvním poschodí se nachází kaple z roku 1855 s klasicistním sousoším „Ukřižovaný s dvěma klečícími anděly“ a ve třetím poschodí je nejstarší hodinový stroj v Karlových Varech z roku 1855 zachovaný v autentické podobě a ve funkčním stavu.
Domov péče o válečné veterány Karlovy Vary
Domov péče o válečné veterány Karlovy Vary (DPVV) vznikl cílenou celkovou přestavbou Lázeňského domu Bílý Kříž. V květnu 2005 objekt slavnostně otevřel tehdejší ministr obrany Karel Kühnl. Již v červnu se sem nastěhoval první manželský pár válečných veteránů.
Lázeňský dům Bílý Kříž byl postaven v roce 1895, a to během jednoho roku. Projekt vypracoval stavební rada Wurm a hlavním stavitelem byl karlovarský mistr Josef Waldert. Objekt byl předán uživateli – rakouské vídeňské společnosti Bílého kříže (“Gesellschaft von Weisser Kreuz”), předchůdci Červeného kříže, 19. července 1896. V roce 1929 předal Čsl. stát objekt Bílý Kříž do vlastnictví vojenské správy. Po vnitřních úpravách v roce 1989 sloužil Bílý Kříž opět jako lázeňský dům i pro komerční účely. DPVV Karlovy Vary je určen pro válečné veterány, kteří jsou držiteli osvědčení dle Zákona č. 170/2002 Sb. o válečných veteránech a splňují podmínky dle Vyhlášky MO č. 191/2005 Sb. o zdravotním postižení vylučujícím přijetí do domova péče o válečné veterány. Kapacita domova je 28 lůžek, a to v 16 jednolůžkových pokojích a v 6 dvoulůžkových bytech.
Vše v domě je přizpůsobeno potřebám válečných veteránů. Byt pro manželské páry je opravdovým samostatným dvoupokojovým bytem. Obývací pokoj je vybaven sedací soupravou, nábytkovou stěnou s televizí a telefonem, v případě potřeby i pro nevidomé. Součástí je i kuchyňský kout s chladničkou a dvouplotýnkovým vařičem. Ložnice s polohovacími postelemi je vybavena skříněmi s dostatečným úložným prostorem. Součástí bytu je samostatné sociální zařízení.
Bílý Kříž se nachází v nejromantičtější části Karlových Varů, které vévodí svými zlatými kopulemi pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla. V sousedství se nachází park s lavičkami, rybníčkem a vstupem do lesa, kde jsou upraveny vycházkové trasy s výhledy na lázeňskou část Karlových Varů. Od hlavní kolonády je vzdálen 20 minut pomalé pěší chůze. Stejná vzdálenost je i do obchodního centra města, které je dostupné i městkou hromadnou dopravou.
Program koncertu ke Dni rodin
Ústřední hudba AČR Praha
22. května 2012 – Karlovy Vary
|
1. |
Julius FUČÍK: |
Vjezd gladiátorů |
|
2. |
Wolfgang Amadeus MOZART: |
Canzonetta z op. „Don Giovanni“ |
|
3. |
Manuel de FALLA: |
Španělský tanec |
|
4. |
Frederick LOEWE: |
My Fair Lady (Chtěla bych tančit) |
|
5. |
J. REVAUX, C. FRANCOIS: |
My Way |
|
6. |
Andrew Lloyd WEBBER: |
Memory z muzikálu „Cats“ |
|
7. |
B. I. FOMIN, K. PODREVSKIJ: |
Dorogoj dlinnoju (Dlouhá cesta) |
|
8. |
Waldir de AZEVEDO: |
Amorada „Romanza Brasileirinho“ |
|
9. |
Duke ELLINGTON: |
Don´t Get Around Much Anymore |
|
10. |
John LENNON, Paul Mc CARTNEY: |
All My Loving |
|
11. |
Norman GIMBLE, Pablo R. RUIZ: |
Sway |
|
12. |
John WILLIAMS: |
Symfonické pochody |
|
13. |
John KANDER, Fred EBB: |
New York |
|
14. |
George GERSHWIN: |
It´s Wonderfull |
|
15. |
Jack JUDGE, Harry WILLIAMS: |
Tiperrary |
|
16. |
Jaroslav JEŽEK: |
David a Goliáš |
|
17. |
Jaroslav JEŽEK: |
Tmavomodrý svět |
|
18. |
Skotská lidová: |
Valčík na rozloučenou |
|
19. |
Jaromír VEJVODA: |
Škoda lásky |
|
|
Koncert dirigují:
|
pplk. Jaroslav ŠÍP |
|
|
Vokální sólisté: |
(Dasha) Dagmar Sobková – 9, 10, 11, 19 |
|
|
Instrumentální sólisté: |
Ludmila Budínská – 3, 5, 7 |
|
|
Slovem provází: |
Václav Žmolík |
Autorka: Mira Třebická, komunikační manažerka náčelníka Generálního štábu AČR