Anakonda 2014: Hlavní místo velení je mozkem a srdcem brigády

Autor: nadporučík Radek Hampl

Ačkoliv česká armáda, která se v těchto dnech účastní mezinárodního cvičení Anakonda, nevyslala do Polska bojové jednotky, neznamená to, že by nebyla dostatečně „akční“. Zamaskované stany ve výcvikovém prostoru Orzysz, kde své hlavní místo velení rozvinul štáb 7. brigádního úkolového uskupení, sice působí na první pohled klidně, ale uvnitř je to jak ve včelím úlu.

Příslušníci štábu, kteří jsou podle vojenských odborností zařazení do jednotlivých středisek, přijímají úkoly od nadřízeného velitele divize, připravují veliteli podklady, rozpracovávají jeho záměr řízení boje a koordinují činnost podřízených jednotek – tedy české mechanizované brigády, jejíž část cvičí ve dvě stě kilometrů vzdálené Varšavě v simulačním centru na počítačích.

„Štáb je rozdělen na dvě směny, které se pravidelně střídají ve dvanáctihodinových intervalech. Když jedna směna pracuje, druhá odpočívá,“ vysvětluje podplukovník Tibor Budík, zástupce náčelníka štábu 7. mechanizované brigády pro operace a velitel noční směny.

Od začátku cvičení dnes Češi na štábu nastupují šestou noční směnu. „Je to docela náročné. Jedna směna má sice dvanáct hodin, ale když připočítáme ještě dobu na předání informací nové směně, a ranní a večerní předávací poradu, protahuje se naše služba skoro na 15 hodin,“ říká major Václav Hřebec, náčelník střediska plánování.

„Na změnu životního rytmu jsem si ještě nezvykl, z počátku cvičení jsem toho přes den moc nenaspal,“ odpovídá na otázku, jak vypadají noční směny, náčelník střediska řízení operace kapitán Radomil Bubeníček a dodává: „S postupujícím časem ale spánek chybí a prospím celý den.“

I v 21. století se vojáci bez mapy neobejdou

Práce s mapou je jednou za základních povinností všech pracovišť hlavního místa velení. Zpravodajské středisko neustále zakresluje pozice nepřítele, středisko řízení operace do mapy zanáší informace o rozmístění vlastních vojsk, osy přesunu a čáry zasazení. Středisko plánování na základě vývoje situace a podle rozhodnutí velitele zpracovává dílčí rozkazy pro podřízené jednotky.

Napilno mají i specialisté z podpůrných jednotek. Dělostřelec plánuje a organizuje podpůrné palby, chemik ochranu proti zbraním hromadného ničení, ženista minová pole, výstavbu nebo naopak ničení mostů i průchody terénem. Pro bojové jednotky je zabezpečována letecká podpora i protiletecká ochrana. Díky počítačové simulaci se situace mění každým okamžikem a na změny je třeba neprodleně reagovat. Odpoutat se od mapy a počítače tak není snadné. „Denní světlo vidíme pouze ráno, když nastupujeme na směnu a potom když jdeme na oběd. Jinak jsme zavření ve stanu,“ vykresluje situaci major Josef Žouželka, náčelník střediska logistické podpory.

Rozhodně se nenudí ani příslušníci spojovací roty a provozní čety, kteří zabezpečují bezproblémový chod hlavního místa velení. Nezbytností je jeho strážní zajištění, také nepřetržité monitorování radiační a chemické situace i vzdušného prostoru. Vojáci zabezpečují spojení s nadřízeným stupněm a podřízenými, a také dodávku elektrické energie. Pravidelně jsou doplňovány pohonné hmoty a dovážena pitná voda. Tradičně nejoblíbenější však jsou kuchaři. „Moji vojáci mají tuto činnost již dostatečně nacvičenou, všichni vědí, co mají dělat, takže není nutné nic moc organizovat. Složité období přijde, až budeme rozvinuté místo velení zase likvidovat a vše připravovat k převozu zpět do republiky,“ chválí své vojáky velitel spojovací roty kapitán Petr Ošťádal.